den devátý, návrat

Tak já jdu
a vrátím se
někdy jindy ...

Všechno proběhlo bez potíží, jak tříhodinový let z Tampere do Bergamu (Milán), tak z Bergamu do Bratislavy, i když zlověstné mraky zpozdily náš let, což znamenalo:

že jsme v Bratislavě nestihli autobus,

že jsme tady pak tři hodiny u piva a u guláše/krkovičky/strapaček/chipsů a rozsypaných arašídů pauzírovali,

že jsme následně museli přesedat v zapeklité Břeclavi

...a ve výsledku volat taxi z Přerova do Olomouce.

Kolem druhé ranní jsme dorazili do Olomouce. Tak a teď jsme tu, a tady teď budeme bydlet, alespoň teda do 21. června, kdy se s Někdo přijde (den po další olomoucké repríze) vracíme do Bratislavy, protože včera jsme to tam zahrát nestihli:)

Díky za to, že jste s náma cestovali a těšte se taky na audio či videodokument, které připravujeme! Vaši nacucci

na cucky v tampere, den osmý

Poslední finský den = odhlášení z hotelu, spakování = mj. opětovné rozřezání chudáka gramofona a prohlídka Tampere. Tampere je město mladé, živé, čisté, ale na zadek jsme si z něj teda nesedli. I když vlastně ano - v přístavu, kde jsme poobědvali v oslím stylu (rozuměj chleba s máslem, v lepším případě paštikou a pívo).

O co chudší byl oběd, o to větší lahůdkou byla večeře. Satu, naše hostitelka, nás pozvala na zahrádku k ohni a pohodila na rošt klobásky. Jejich vůni postřehl i soused, jeden z nejslavnějších současných finských filmových herců. Jedlo se, pilo se, argumentovalo - česky, finsky i anglicky. Tato různorodost popletla i jinak přesného Martina Hamouze, který na finský přípitek hostitelky "Kippis!" (Na zdraví!) reaguje slovy "Piss off!" (volně přeloženo Jdi do prdele!)

Když místní usoudili, že den má na kahánku, uložili se k spánku. Nás ovšem blízkost polárnímu kruhu znovu ošálila a kolem půlnoci jsme si vyrazili k blízkému jezírku, abychom v příšeří a za všudypřítomného chichotání racků natočili zkrácenou filmovou verzi Někdo přijde.

Noční ulice Tampere jsou kouzelné. Všude je ticho, pološero, žádná auta. Na přechodu vám ale přesto svítí červená. Když zmáčknete tlačítko pro chodce, změníte z jednoho místa okamžitě přednosti na několika dalších semaforech kolem sebe.

A taky máme dojem, že bílé noci přináší spoustu snů.

Zítra se vracíme domů...

na cucky v tampere, den sedmý

Přípravy večerního představení proběhly v příjemné a přátelské česko-finské atmosféře a nejinak tomu bylo, když diváci dosedli a v sále se zhaslo. Okamžitě jsme si byli vědomi, že si i přes jazykové a kulturní rozdíly rozumíme a děkovačka před téměř vyprodanou Telakkou byla krásnou tečkou za splněnou "Misí". Ale ne tak docela. Herci ještě ani nebyli odlíčeni, když nedočkaví zástupci města, ambasády a další špičky místního kulturního života vysílali do šatny posla se zprávou "Večeře čeká!" Formální tón setkání se brzy změnil v přátelskou diskuzi o našich divadlech, o našich městech, o našich zemích a i na ty hokejisty se dostalo:)

A celý večer nemohl samozřejmě skončit jinak, než společnou finskou saunou.

Ps. opravdovým zakončením byl vlastně až contest ČR - FIN v tanci na téma Michael Jackson, který s přehledem vyhrál náš zástupce Tomáš Uher. Těšte se na video!!!

den sesty, procestovany

... a zpetne ted z Tampere na finske klavesnici psany. Rano bylo velmi krusne, dokonce to chvili vypadalo, ze neodletime, ale pak jsme odleteli. Privitala nas ospala Riga, kde jsme posnidali na travnicku pred letistem. Velke drama se odehralo az pri prohlidce pred odletem. Zdena musel zout i boty, Tomas nerozumel, co po nem kontrola chce a volal pres branu na Zdenka, rozepinajic pri tom pozvolna poklopec. Nakonec s potupou musel vytahnout z kapsy jeleni luj a ohlasil, ze sem uz nikdz nepachne.

Martin Hamouz uz nepachne. Dospava. Dokonce tak tvrde, ze ho nevzbudi ani brutalni turbulence pri pristani v Tampere.

A jsme tady. Je tu moc krasne, vlidni a usmevavi lide, rezervacemi temer vyprodane predstaveni, vsude nase plakatky, prostor velmi identicky konviktu, uzasny hotel se saunou a snidani, jez slovy Tomase "z nas vytlaci vse norske"... ale neda se srovnavat, kouzelne misto se strida s kouzelnejsim atp. Tesime se na nedelni vecer!

Ps. hrajeme v 17 hod mistniho, tak drzte palce uz v 16:)

komix #3 / někdo přijde

na cucky v oslu, den pátý

Ráno bylo zasvěceno souvenirům, ulicí zněly nostalgické jazzové melodie a křik feťáků, kteří si až příliš pozdě uvědomili, že to, podobně jako my, přehnali se snídaní. Například Zdeněk a Barunka měli každý nejméně dvě vejce.

Narozdíl od všem známého Erbenova vodníka, jsme seděli na molu nad jezerem odpoledne a čváchali si spolu s norskými puberťáky nohy ve vodě ledové. Zatímco kluci tajně vychlastali, pod záminkou hodinové procházky kolem jezera, předposlední víno, co nám zbylo a močili do kříže, Peťka se od Astrid z Lillehammeru, která se k ní přidala na molu v opalování, dozvěděla vše podstatné o místní "prohibici" a drogově závislých. / to vypité víno budiž chlapcům odpuštěno, jelikož sloužilo jako inspirace pro vznik nového odborného ornitologického a přírodu opěvujícího dokumentárního snímku /

Pak sme hráli divadlo a sprchovali se ve sprše, kde se dříve koupal Henrik. We love Henrik. Vůbec je Blitz prostorem s dramatickou, takřka revoluční historií, což v praxi znamená, že se občas ve dveřích objeví podivné bytosti... Když se Kuba zeptal na podivína se psem, bylo mu odpovězeno, že se jedná o "Character". Nicméně fluorescentní Ibsen v županu se po těchto prknech dnes proháněl naposled. Na krásné a nekonečně dlouhé oslí večery jsme zavzpomínali v parku při grilování párku a beze spánku pokračujeme do čtvrté ranní, kdy začíná naše další cesta - více na východ a ještě více za polárním kruhem.

na cucky v oslu, den čtvrtý

- první představení

- první ohlasy

- první rozhovory s médii

- první odměna ve formě vína

- první známky únavy z nasazeného tempa

- první kolo Gafosoutěží

- čtvrté popíjení, Tinkerovo usínání

pozn.: nutno číst jako báseň

pár fotek z osla

teď budeme konečne sami

grilovačka v parku

uhodněte autora fotografie

blitz, tady hrajeme

innvik, tady jsme měli hrát

na cucky v oslu, den třetí

Navštívili jsme Vigelandův park. Peťka si konečně vyfotila racky, jsou to stupidní ptáci. Dali jsme high five s asi stopadesáti dětmi s krosničkama. MY jsme obkroužili největší kopec v okolí Osla a spatřili skokanský můstek, kde v život propukne mistrovství světa v letech na lyžích následující rok. Skoky nebo lety? No. Po nákupech v prostorech vymezených alkoholu holdujícím jsme se odebrali do nejvíc alternativně anarchistického undergroundu v Oslu, kde budeme už za pár hodin pouštět norského Karla Gotta. Poté jsme málem při pikniku podpálili zbytky hradeb ze 13. století a vše završily Spice Girls na Innviku, kde jsme nechali Martina a Kubu. A teď jdem spát.

Nejlepší Mel B je Simonka.

komix #2 / žabomyší války

na cucky v oslu, den druhý

V Olomouci první den v měsíci běžně zkouší sirény, v Oslu dělostřelectvo. K velké potěše Tomíka Uhera, jednoho z dnešních oslavenců, jsme sledovali, jak se děla plní kulemi a bombardují připlouvající vojenskou loď. Úchvatně traumatický zážitek pro turisty, doprovázený navíc erudovaným výkladem o pádu Konstantinopole v podání jmenovaného válečného historika ("Vždycky, když si vzpomenu na Konstantinopol, lehce mě zamrazí v zádech.").

Nicméně ani palba neprobudila naši hostitelku, která ještě v jednu hodinu v poledne dospává noční deficit a propásne tak úžasnou snídani na lodi Innvik a následnou schůzku s tamními,

kteří nám nabídli nový prostor pro představení. Hurá! (to prý má říct žena, když ji přepadne

úchyl) A tak máme čas cestovat, vyrazit si na lodi do fjordu, nakoupit zásoby a z kuchyně se

dokonce nejednou ozvalo: "Vařím!"

Zítra nás čekají první přípravy v divadle, sight-seeing a možná i noc ve fjordu. Původně to

vypadalo na nocování celé skupiny, v rámci osvěžení textu by však neuškodilo ponechat pod

širákem pouze Ševců s Uherem a Edirolem, zatímco Vévoda se je vydá po půlnoci v župánku a s

plným kyblíkem navštívit.

"Hej Kubo, víš co mě napadlo? Že ty semafory jsou vlastně normálně pary."

komix #1 / uher & hamouz check-in

zábava v letadle

pokus druhý - odveta




listování katalogem na čas uvidíte až v připravovaném dokumentu:)

na cucky v oslu, den první

Je krátce po půlnoci a vypadá to, že si tady přece jen užijeme alespoň těch pár hodin tmy. OSLO, den první, po 12 hodinách cesty z Olomouce jsme se tady vybalili u kmenové autorky Divadla na cucky Barunky Voráčové. Martin Hamouz může shánět další vlaječky na svůj nový batoh, Kuba Janča oprášil starý discman, Tomáš Uher načal před prvním letem nové platíčko kinedrilů (které pak cestou z letiště zapíjel duty free fernetem), Peťka Ševců odolala diskriminačním tlakům čtyřčlenné pánské skupiny s noblesou a dokonce i něco natočila na zvědavý mikrofon. A Zdeněk Vévoda, přestože snědl za den tři řízky, čtyři svačiny a luxusní polévku, si teď zajde do kuchyňky na večeři, kterou podávájí Janča s Hamouzem: Dobrý hostinec MIX, čili Kuře na paprice se svíčkovou v sýrové omáčce na těstovinách. Následuje noční procházka kolem moře.

A co je nutno řešit zítra? Innvik nám nejspíše z technických důvodů zavřou, a tak budeme muset hrát v jiném prostoru.

Jsme ale optimisté. Rozřezaný gramofon předěláváme na gafofon:)

Fotky brzy!