na cucky v tampere, den osmý

Poslední finský den = odhlášení z hotelu, spakování = mj. opětovné rozřezání chudáka gramofona a prohlídka Tampere. Tampere je město mladé, živé, čisté, ale na zadek jsme si z něj teda nesedli. I když vlastně ano - v přístavu, kde jsme poobědvali v oslím stylu (rozuměj chleba s máslem, v lepším případě paštikou a pívo).

O co chudší byl oběd, o to větší lahůdkou byla večeře. Satu, naše hostitelka, nás pozvala na zahrádku k ohni a pohodila na rošt klobásky. Jejich vůni postřehl i soused, jeden z nejslavnějších současných finských filmových herců. Jedlo se, pilo se, argumentovalo - česky, finsky i anglicky. Tato různorodost popletla i jinak přesného Martina Hamouze, který na finský přípitek hostitelky "Kippis!" (Na zdraví!) reaguje slovy "Piss off!" (volně přeloženo Jdi do prdele!)

Když místní usoudili, že den má na kahánku, uložili se k spánku. Nás ovšem blízkost polárnímu kruhu znovu ošálila a kolem půlnoci jsme si vyrazili k blízkému jezírku, abychom v příšeří a za všudypřítomného chichotání racků natočili zkrácenou filmovou verzi Někdo přijde.

Noční ulice Tampere jsou kouzelné. Všude je ticho, pološero, žádná auta. Na přechodu vám ale přesto svítí červená. Když zmáčknete tlačítko pro chodce, změníte z jednoho místa okamžitě přednosti na několika dalších semaforech kolem sebe.

A taky máme dojem, že bílé noci přináší spoustu snů.

Zítra se vracíme domů...