na cucky v oslu, den druhý

V Olomouci první den v měsíci běžně zkouší sirény, v Oslu dělostřelectvo. K velké potěše Tomíka Uhera, jednoho z dnešních oslavenců, jsme sledovali, jak se děla plní kulemi a bombardují připlouvající vojenskou loď. Úchvatně traumatický zážitek pro turisty, doprovázený navíc erudovaným výkladem o pádu Konstantinopole v podání jmenovaného válečného historika ("Vždycky, když si vzpomenu na Konstantinopol, lehce mě zamrazí v zádech.").

Nicméně ani palba neprobudila naši hostitelku, která ještě v jednu hodinu v poledne dospává noční deficit a propásne tak úžasnou snídani na lodi Innvik a následnou schůzku s tamními,

kteří nám nabídli nový prostor pro představení. Hurá! (to prý má říct žena, když ji přepadne

úchyl) A tak máme čas cestovat, vyrazit si na lodi do fjordu, nakoupit zásoby a z kuchyně se

dokonce nejednou ozvalo: "Vařím!"

Zítra nás čekají první přípravy v divadle, sight-seeing a možná i noc ve fjordu. Původně to

vypadalo na nocování celé skupiny, v rámci osvěžení textu by však neuškodilo ponechat pod

širákem pouze Ševců s Uherem a Edirolem, zatímco Vévoda se je vydá po půlnoci v župánku a s

plným kyblíkem navštívit.

"Hej Kubo, víš co mě napadlo? Že ty semafory jsou vlastně normálně pary."